Komplikovaná jednání o stavbě nové farní budovy
V lednu 1901 podal děkan František Seyvalter první žádost o zboření části staré budovy děkanství a vystavění nové jednopatrové budovy včetně sklepa a lednice. Důvodem bylo, že nezdravé bydlení kněží ohrožuje jejich život, hrozí rakovina způsobená houbami a plísní. s žádostí se obrátil na patrona farnosti Jiřího Lobkovice. v únoru 1901 je stavba zamítnuta a připomíná se mimo jiné prohlášení při povýšení sedlické fary na děkanství v roce 1898, že budova je v uspokojivém stavu.
V červnu 1902 podal F. Seyvalter biskupské konsistoři v Českých Budějovicích žádost o zavedení úředního řízení o výstavbě nové děkanské budovy. v červenci 1902 doporučil patronátní úřad v Drhovli na dotaz konsistoře, aby požadavek na přestavbu děkanské budovy v Sedlici nebyl podporován. V listopadu 1902 provedla komise prohlídku děkanství a doporučila přestavbu staré části budovy. Zástupci obcí se připojili k nesouhlasu s navrhovanou novou stavbou.
V červnu 1904 poslal F. Seyvalter nový plán s podrobným odůvodněním na c. k. hejtmanství. Použití tohoto plánu znemožnila nařízená regulace, která přinesla rozšíření a zarovnání ulic v Sedlici.
V březnu 1905 se jednalo o stavbě podle plánu navrženého F. Seyvalterem a zhotoveného mistrem zednickým Antonínem Procházkou.
Plánek zahrnoval:
1. podzemí: sklep pro hospodářské plodiny, sklep na potraviny
2. přízemí: kuchyně, pokoj při kuchyni, archiv, kancelář, schodiště, záchod
V červnu 1905 bylo rozhodnuto, že se má se začít stavět na jaře 1906 a ještě v témž roce má být stavba ukončena.
V únoru 1906 se sešli v Drhovli nepřátelé stavby. Správce Schäffner navrhl, aby rekurs (protest) podali sedláci z přifařených obcí, nejlépe z Čekanic. Text rekursu správce připravil a dopravil do Čekanic k podpisům. Podpisy se získávaly v obou čekanických hospodách. Záminkou k protestu byl údajně příliš vysoký rozpočet na práce nádenické: peněz z něho by mohl děkan zneužít k hrazení výdajů za povozy. Stavba děkanství nebyla kvůli čekanickému rekursu v roce 1906 zahájena. Proti rekursu podal děkan Seyvalter odvolání. Hlavní naději na uskutečnění stavby byla skutečnost, že správce Schäffner odchází do penze.
V červnu 1907 podala nový rekurs proti stavbě děkanství obec Sedlice. Rekurs byl odeslán, ale okresní hejtman vyzýval městskou radu, aby protest stáhla, neboť nemá žádného podkladu. v říjnu 1907 byl rekurs na osobní zásah F. Seyvaltera ve Vídni zamítnut. 21. listopadu 1907 bylo vydáno právoplatné konečné rozhodnutí o stavbě spojené s rozpočtem.
V lednu 1908 byla vyhlášena veřejně stavba nové děkanské budovy. 9. března 1908 komise posuzovala místo postavení nové budovy. v předvečer konání stavební komise byla svolána obecní schůze, kde nepřátelé stavby dosáhli toho, aby se přísně dodržela regulační čára ulice, která nedovolila posunout stavbu o 1 metr do ulice. Při konání komise se před děkanstvím shromáždilo asi 200 lidí, kteří byli vesměs odpůrci stavby. Návrh posunutí stavby směrem do ulice neprošel, komise schválila původní regulační čáru, čímž byla posunuta budova směrem do dvora. Bylo upuštěno i od stavby záchodů.
22. dubna 1908 byl položen základní kámen stavby nového děkanství, 14. června 1909 se konala kolaudace a budova byla vysvěcena biskupským vikářem Františkem Čápem.
Připraveno podle materiálů shromážděných Radoslavou Krejčovou.