P. František Seyvalter

František Seyvalter se narodil v roce 1854. Pocházel ze tří sourozenců. Pro jeho rodiče byla obživa rodiny obtížná, neboť všechny tři děti byly postupně dány na studia. Františkova sestra Anna po studiích získala místo učitelky v Plzni. Františkova matka Kateřina onemocněla rakovinou a zcela oslepla. Jedné noci, kdy se bratr Ludvík střídal v péči o matku s Františkem, zvolala směrem k Ludvíkovi: ,,Dítě, trpím, mnoho trpím a přitom nevidím. Mám mnoho bolesti, mnoho trpím, ale nejhorší je slepota, budeš-li někdy moci, pamatuj na slepé.“ Osmnáctiletý Ludvík si tato slova vzal k srdci a po svém vysvěcení na kněze roku 1882 hledal způsob a prostředky, jak závazek, daný matce, naplnit. To se mu podařilo v roce 1908, kdy založil Útulek slepých dívek v Praze na Kampě.

František Seyvalter byl vysvěcen na kněze roku 1879. v roce 1881 uskutečnil cestu do Říma a od roku 1883 působil jako kaplan v Řepíně a Chornicích (okres Mělník). v roce 1886 byl jmenován kaplanem v Čížové u Písku, rok na to farářem v Drahenicích, za dva roky potom v Černívsku a v roce 1894 se stal farářem v Sedlici u Blatné. Farnost Sedlice byla v roce 1898 povýšena na děkanství a P. František Seyvalter se stal jejím prvním děkanem. v roce 1906 byl zvolen nesídelním kanovníkem kapituly vyšehradské. Tento titul mu byl udělen jako náhrada za děkanský úřad, kterého měl být na přání protestujících občanů Sedlice zbaven. Pro nevyhovující stav staré farní budovy, který měl za následek jeho žaludeční nemoc a rovněž i nemoci a úmrtí jeho předchůdců, podal v roce 1901 pater František Seyvalter první žádost o stavbu nové farní budovy.

V letech 1901 – 1908 došlo k dalším protestům sedlických i čekanických občanů proti stavbě nové budovy, které nebyla podle nich potřeba a na které by mohl děkan Seyvalter získat nemalé finanční prostředky pro svůj prospěch. Tyto protesty byly za podpory ředitele panského velkostatku Schäffnera podány ke knížeti Lobkowitzovi a na Ministerstvo vyučování ve Vídni. Na osobní zásah P. Františka Seyvaltera byl protest stažen. Také díky tomu, že ředitel velkostatku Schäffner odešel do penze, byla nakonec prosazena stavba nové farní budovy, která byla slavnostně otevřena a vysvěcena v roce 1909. František Seyvalter nechal k příležitosti vysvěcení kostela v roce 1902 provést novou výmalbu kostela. v roce 1916 odešel pater Seyvalter ze sedlické farnosti do penze a začal bratrovi Ludvíkovi vypomáhat s útulkem pro slepé dívky. Po Ludvíkově úmrtí v roce 1917 se ujal vedení ústavu. Prosadil a uskutečnil získání a přestavbu budovy pro pobočku útulku slepých dívek v Brandýse nad Labem, která byla slavnostně otevřena v roce 1927. František Seyvalter zemřel v roce 1938 a je spolu s bratrem Ludvíkem pohřben v rodinné hrobce na hřbitově v Brandýse nad Labem.

David Maňhal