Fotokronika farnosti Sedlice

V sobotu 16. května jsme v Sedlici hostili vikariátní pouť dětí. Chci poděkovat všem, kteří se podíleli na organizaci nebo se za tuto akci modlili. Já jsem se zúčastnila jen mše svaté a bylo krásné sledovat plný kostel mladých lidí.

Když jsem prvně slyšela, že bude vikariátní pouť, tak jsem se lekla. „Tady v Sedlici? Na té opuštěné faře? Kdo tam uklidí? Tam není teplá voda! Není ani kde vařit ani v čem! No kdo tohle vymyslel…“ Možná se otec Marcin těšil, že až to oznámí, tak z něj bude první sedlický mučedník, ale marně. Protože kdo tohle vymyslel, dobře vymyslel. Nevím, jestli si to vůbec uvědomujeme, ale tato akce byla naplánována „nahoře“ . Myslím si, že to mělo být povzbuzení pro sedlické farníky, že i když je fara opuštěná, tak my opuštění nejsme. Když Pán nám bude žehnat, tak dokážeme táhnout za jeden provaz, dokážeme mnohé věci. Ano, chtělo to mnoho času a mnoho úsilí a mnoho strachu. Ale viděla jsem rozesmáté děti a myslím, že výsledek byl ohromný a že mile překvapil ne jen mě.

Iveta Vágnerová

Dětská vikariátní pouť se v Sedlici konala již podruhé. Program připravovali vikariátní katecheté, na sedlických byla příprava občerstvení a technického zázemí. Na přípravě občerstvení se kromě sedlických žen pod vedením Zdeny Taliánové podíleli i přátelé z dalších farností blatenského obvodu. Město díky vstřícnosti starosty Jiřího Roda zapůjčilo stoly a lavičky, zaměstnanvi radnice je i dovezli a posekali trávu na louce pod hřbitovem. Pro případ deštivého počasí nabídlo město i velký stan, který naštěstí nebyl potřeba, protože počasí pouti přálo. Přijelo asi 70 dětí, řada z nich s doprovodem rodičů. Pouť byla zahájena mši svatou, kterou sloužili P. Marcin a vikář P. Jan Löffelmann. Po jejím skončení čekalo na účastníky před kostelem první občerstvení - chlebíčky a sladké zákusky.

Děti byly rozděleny do 4 skupinek, ve kterých posupně probíraly z různých pohledů téma poutě "Slavíme neděli". Tematické skupinky pokračovaly i po obědě a po jejich skončení začaly volnější aktivity: soutěž o dort - skákání přes švihadlo, projížďka bryčkou po louce, výroba květin, které byly umístěny na oltáře v kostele. Na závěr všechny děti dostaly malý chléb, aby se o něj mohly po příjezdu domů rozdělit se svými blízkými a také drobné upomínkové předměty ze Sedlice.

Věříme, že všichni účastníci si prohloubili svoji víru a odvezli si pěkné zážitky.

Ludmila a František Jirsovi